24.08.2015 17:14

Adolf Opper de Blowitz (1825-1903)

Jmenoval se Jindřich Opper a pocházel z Blovic. Je zvláštní, že o tomto barvitém muži, považovaném v cizině za vůbec největšího novináře 19. století, se v Česku skoro neví.

 

 

    Henri de Blowitz se narodil v prosinci 1825 v Blovicích na jižním Plzeňsku. Většinu života prožil ve Francii, kde se stal dopisovatelem londýnských The Times. Proslul interviewy s významnými evropskými státníky, jako byl říšský kancléř Otto von Bismarck, španělský král Alfons XII., osmanský sultán Abdulhamid II., papež Lev XIII. a další. Za nejzdařilejší novinářský výkon Oppra de Blowitz se uznává odhalení intrik Německa proti Francii v roce 1875 a doslovné zveřejnění berlínské smlouvy z roku 1878 ještě téhož dne, kdy byla podepsána. Byl největší reportérskou hvězdou své doby, nejvlivnějším novinářem světa. Dokonce německý železný kancléř Bismarck mu vysekl hlubokou poklonu, když napůl v žertu na jedné konferenci, kde seděli nejmocnější muži planety, odhrnul ubrus a se slovy „musím se podívat, jestli tady není de Blowitz“ nakoukl pod jednací stůl. Díky němu se od těch dob médiím přezdívá sedmá velmoc. Opper de Blowitz zemřel v Paříži 18. ledna 1903.

            Opper žil a pracoval v době, kdy neexistovaly počítače, mobily ani diktafony. Získané informace si zapisoval jen do své paměti a leckdy je získával vpravdě kuriózními způsoby. Například z konference v Berlíně v roce 1878 mu vynášel informace chudý pikolík, s nímž si Opper v šatně hotelové restaurace měnil cylindr, v němž byly schované zprávy, které pikolík za celý den v místě jednání vyslechl. Svůj úspěch Opper korunoval získáním a otištěním závěrečné smlouvy dřív, než byla podepsaná. Konference končila v sobotu a on získal text bez preambule, která ještě nebyla hotová, v pátek. Pak bylo nutné odtelegrafovat text do redakce. A taky vyřadit konkurenci. Veřejně se zeptal Bismarcka, jestli by mohl smlouvu dostat s předstihem. „Nein,“ řekl mu kancléř. Tím si de Blowitz zajistil, aby ji nedostali ani němečtí novináři: Bismarck ji teď už nemohl dát nikomu, protože by vypadal trapně. Ovšem ani odtelegrafovat dlouhý text do Londýna nebylo snadné. Z pošty to udělat nemohl, poštmistr by ho byl udal. Tak namluvil jednomu vysokému činiteli z belgického ministerstva zahraničí,  že v redakci Timesů zvažují otevření postu stálého zpravodaje v Bruselu. Ale je třeba vyzkoušet, jak funguje telegrafní spojení do Londýna. A tak by pan diplomat mohl být tak laskav a napsal mu tady na místě na kus papíru příkaz pro bruselského poštmistra, aby vyhověl ctihodným pánům z Timesů, kteří někdy v příštích dnech budou testovat linku a odtelegrafují jakýsi dlouhý text. Potěšený Belgičan rád vyhověl. Teď už de Blowitz potřeboval jen onu preambuli. To udělal tak, že přesvědčil jednoho francouzského diplomata, aby mu ji přečetl, on si nebude nic poznamenávat. Jenže diplomat netušil, že de Blowitz měl fenomenální paměť. A když se rozloučili, slovo od slova si potom zapsal.

Potom zašil text smlouvy svému asistentovi do podšívky kabátu a odjeli. Po cestě se asistent oddělil, přesedl na vlak do Bruselu, tam překvapenému poštmistrovi ukázal dopis od belgického diplomata a nechal odtelegrafovat „zkušební“ text.

Podobných kousků měl Blowitz na svém novinářském kontě mnohem víc. A i díky nim se stal novinářskou hvězdou, která převedla žurnalistiku do podoby akční disciplíny prakticky dnešních obrysů.

 

—————

Zpět


Kontakt

Black&Wait media art agency

Božkovská 32
Plzeň
326 00
IČ 48366846


tel.: 724 317 539